Děvčata se ještě asi nalítají … (můj názor)

Fotografie na této stránce byly převzaty z adres tyden.cz a praha.idnes.cz.

V kontextu událostí na SPŠ Na Třebešíně v Praze 10 mne oslovila dne 17.2.2016 redaktorka Andrea Ulagová z Blesku. Poslala mi otázky, na které jsem odpověděl takto:

1) Můžete nějak okomentovat šikanu učitelky žáky?
Po mém soudu vedou stopy (také) do ředitelny a osobně v tom vidím selhání manažerů i kontrolních orgánů!

Je toto podle Vás v poslední době normální?
Je to zvrhlost a eroze demokracie.

Setkal jste se s tím někdy ve své praxi? Dá se to považovat za šikanu na pracovišti?
V podmínkách firem a organizací se s psychickým násilím setkávám často a možno dokonce stále častěji. Je tristní, že stát (policie, soudy, inspektoráty práce, atp.) věnují ochraně občanů-zaměstnanců před psychickým násilím tak malou pozornost. Někdy to na mne působí tak, že se pozvolna dostáváme do područí psychopatů ne-li přímo zločinců.

2) Co je to vlastně mobbing, co je bossing?
Je to právě psychické násilí a spolu s dalšími příbuznými pojmy – kupř. šikana, harassment-obtěžování, diskriminace, stalking-nebezpečné pronásledování, atp. jsem si to nazval „vztahovou patologií“.

3) Víte přibližně, kolik lidí se na pracovišti setkalo s mobbingem?
Vědí to údajně ti, kteří se zabývají různými průzkumy (Stenmark, Gfk, atp.) a v poslední době jsem někde narazil na číslo 27%.

Kdo bývá nejčastější obětí? V jakém oboru se šikanuje nejvíc?
Již tradičně se mluví o zdravotnictví, školství a státní správě

A jací jsou agresoři osobnosti?
Hodně pozornosti se v poslední době mluví o tzv. „hadech v oblecích“ (Snakes in suits). S tímto názvem přišli dva američtí psychologove (R. Hare & P. Babiak) a u nás se tuto tematiku snažili zpopularizovat MUDr. Hnízdil a MUDr. Honzák. Něco velmi podobného měli na mysli nejspíše také 2 čeští autoři Koukolík a Drtilová, kteří psali o „deprivantech“. Ale to je podle mého soudu jenom část pravdy o problematice psychického násilí na pracovišti nebo ve společnosti. Zcela mimo oblast zájmu českých autorů a médií zatím zůstává problematika tzv. „strukturálního násilí“ jak jej vymezil Johan Galtung.

4) Co bývá nejčastější příčinnou mobbingu?
Vše možné! Ale soupeření o „zdroje“, kterých je stále méně. Pozoruhodnými se v tomto směru zdají být myšlenky německého autora – neurobiologa a genetika, pedagoga, psychiatra a psychoterapeuta Joachima Bauera.

5) Jak se mobbing projevuje?
Jako psychický nátlak a násilí s cílem „zlikvidovat“ možnou – ale hlavně slabší – konkurenci.

6) Jak se dá proti mobbingu bojovat?
Možností je skoro pokaždé více, než se na první pohled obvykle zdá. Hodně však záleží i na tom, jak silný je protivník a kolik nám – často zahořklým terčům psychického násilí – ještě zbývá sil… Nejlepším způsobem se zdají být 2 pravidla: 1. Nezůstávat osamoceným/nou!; 2. Spojit síly!
Kdyby se však podařilo vytvořit silnou expertní a nátlakovou skupinu, nebylo by to jistě také k zahození. S takovým cílem jsme založili i naše Společenství Přátel Antimobbingových Srdcí (SPAS – viz logo).

7) Kdo je za mobbing zodpovědný, kdo by mi ho měl pomoci řešit?
Řešit problémy s mobbingem obvykle musí jeho „obět“ – paradoxně často mobbingem již „vyřízená“. Ochrana ze stranmy státu v této oblasti je v nedohlednu. A ti, kteří mobbing způsobují – kolegové, vedoucí, kontrolní orgány, atp. – jej řešit rozhodně nechtějí, protože mobbingem či bossingem se právě nepohodlného zaměstnance snaží zbavit. Takže mobbing může být i prostředkem jak si udržet moc. Takže babo raď!

8) Kam až může vyústit neřešený mobbing?
Odpovím otázkou: Co ještě horšího než smrt může zaměstnance potkat? Japonci mají pro tzv. smrt způsobenou stresem v práci samostatný název – karoshi.

9) Máte nějakou představu, jak zaměstnavatelé mobbing řeší?
Prvním krokem musí být to, aby kontrolní orgány (inspektoráty) uměli mobbing a šikanu rozpoznat a sankcionovat! A s tím samozřejmě souvisí také prevence psychického násilí v práci ze strany zaměstnavatele. Takže by mne z tohoto pohledu vskutku velmi zajímalo, jak to dokážou pracovníci školní inspekce v SPŠ Na Třebešíně v Praze 10. Doufejme, že se to někdy, někde a někdo dozví…

10) Řeší ho nějak, nebo se k němu otáčí zády?
Většina zaměstnavatelů obvykle říká, že není co řešit a že u nich se nic takového jako šikana a mobbing nevyskytuje. A těžko se s nimi v současném legislativním rámci můžete hádat.  (Konec rozhovoru.)

Zda, kdy a kde rozhovor vyšel jsem se již bohužel od tázající se redaktorky nedozvěděl. Události však již mezitím dopadly jak dopadly a k odvolání ředitele školy Ing. Bartla asi nemá většina zasvěcených vážnějších připomínek. Některé okolnosti totiž naznačují,  že nešlo o první a ani ojedinělý případ šikany na této škole, jak to viděla paní ministryně školství.
Zda a jakým dílem k odvolání ředitele školy přispěla Mgr. Marcela Fujáková, bývalá a údajně také šikanovaná zaměstnankyně SPŠ Na Třebešíně – jak o tom psala den před odvoláním ředitele  MF Dnes  nevím, ale je jenom škoda, že tato vychovatelka školy požadovala po mne tak vehementně stažení videa s její výpovědí o tom, co se na SPŠ Na Třebešíně děje. Tento rozhovor byl natočen již v roce 2005 a zveřejněn na www.youtube.com. Kdyby se tak nestalo, možná by pak  události nemusely dojít tak daleko a skončit tak tragicky.
Co tedy říci závěrem? Podle České školní inspekce řešila šikanu v letech 2014/2015 celá třetina základních a středních škol ČR, které inspekce navštívila. (Týden, 26.2.2016.)  A protože má údajně “ … drtivá většina škol … preventivní systémy zaměřené na rizikové chování„, které ovšem fungují jak fungují, nejspíše je asi něco špatně. Ale přijít na to, co to je, se nepovede tam, kde nefunguje otevřená komunikace a dialog.
Takže se děvčata (ale nejenom ony!)  nejspíše ještě dost naběhají a nalítají …

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *