Diagnostika destruktivních vztahů na pracovišti (vztahová patologie)

Zjišťování toho, co je v práci „mezi lidmi“ špatně, je nelehká záležitost. Je to myslím J.A. Komenský, komu se přisuzuje výrok: „Umění všech umění člověka vésti, nejvrtkavějšího ze všech tvorů!“ … A tak je nechuť vedoucích pracovníků pouštět se na „tenký led konfliktů z mezilidských vztahů“ asi celkem pochopitelná. Ale současný trend a role „manažera jako kouče“ se bez podrobnějších znalostí lidské psychiky a dynamiky interpersonálních vztahů neobejde. Jejich přehlížení vede k nárůstu konfliktů na pracovišti a neefektivní řešení konfliktů a sporů mezi spolupracovníky je pokaždé plýtváním lidským potenciálem. A takových „hazardů“ bychom se měli vyvarovat.

Osobně jsem toho názoru, že v „prošetřování“ resp. diagnostice tzv. vztahové patologie – mobbingu, bossingu, obtěžování, diskriminace, pronásledování či šikany – existují v ČR (a nejspíše nejenom zde) ještě značné rezervy a nejvíce mi to vadí u státních kontrolních orgánů, které by se této problematice měly věnovat „ze zákona“ (ČŠI, SUIP, Úřad ochránce …). V naší skupině (Workrelations International) se proto hledání vhodného (univerzálního?) diagnostického nástroje k šetření tohoto typu věnujeme poslední dobou celkem intenzivně. A proto také uvítáme, když se k nám přidají i další jednotlivci, firmy nebo organizace.

Vypracovali jsme seznam otázek, na které by jakékoli prošetřování (diagnostika) interpersonálních konfliktů měla přinést odpovědi nebo se o to alespoň pokusit:

Vztahová diagnostika – návrh základních otázek:

Incident, konflikt, problém …  (vztahová diagnostika)

Otázka 1:  Co se stalo a jak k tomu došlo? Jaké jsou škody? Došlo či dochází k eskalaci konfliktu a narůstání problémů?

Otázka 2:   Kdy se „to“ – incident, událost, konflikt nebo problém – stalo? Jak byla a je tato „záležitost“ od začátku „komunikována“ a jaká opatření ke zlepšení stavu realizována?

Otázka 3:  Kdo byli či jsou hlavními aktéry či „mluvčími“ sporu?  Kdo a co kritizuje a jak jsou v tomto „střetu či srážce“ rozloženy síly?  Existují nějaké skupiny – koalice vs. opozice, atp. –  či „sítě“ ?

Otázka 4: Došlo či dochází k agresi a násilí příp. v jaké podobě či formě? (Fyzické, sexuální, psychické – kupř. nátlak, nadávky, vyhrožování, obtěžování, pronásledování,  pomluvy, znevažování osoby či znevažování práce a pracovního výkonu, … atp.)?

Otázka 5: Změnily se postoje a chování zúčastněných stran? Koho se problém v současné době týká a jakou roli v něm hraje?

Otázka 6: Byly již učiněny nějaké vstřícné kroky či gesta?  Jaké, kdy a kým?

Otázka 7: Jak by se věci daly napravit? Kdo a jakým způsobem by měl/a či mohl/a přispět?

Jak to vidíte Vy? Máte také pocit, že bychom se vztahům na pracovišti – a zejména, když „nefungují“ – měli věnovat více a intenzivněji?

Rozhodnete-li se při prošetřování vztahové patologie na pracovišti využít tento seznam, rádi si s Vámi/vámi vyměníme zkušenosti v této oblasti.

Zejména využijete-li naší kontaktní adresy: pavel.beno@praceavztahy.cz

Comments

  • Pavla 30.03.2019 Odpovědět

    Dobrý den,
    dostala jsem se do nepříjemné situace a chtěla bych vědět, zda se touto problematikou zabývá Váše organizace a kam bych mohla podat posléze podnět k přešetření.
    Podle mého názoru se jedná o šikanu na pracovišti ze strany dvou kolegů. Vím, že se tento problém obtížně dokazuje.
    Pracuji na Základní škole v Brně a momentálně už mám podepsanou dohodu o rozvázání pracovního poměru. Ze školy jsem se rozhodla odejít sama, protože se mi na tom pracovišti už nelíbilo, vedení mi každý rok zadávalo učit stále další neaprobované předměty , odmítalo vyslechnout můj názor, takřka mne neodměňovalo za aktivity, kterých jsem vykonávala docela dost, na poradách jsem byla několikrát veřejně před kolegy pokárána a zesměšněna, paní ředitelka použila na moji osobu v mojí nepřítomnosti vulgární nadávky a nechala se unést osobní antipatií pramenící z pomluv z okolí mojí širší rodiny apod. V loňském roce kdy jsem se ještě rozhodovala, jestli ze zaměstnání odejdu, jsem byla psychicky na dně a onemocněla. Po třítýdenní pracovní neschopnosti, kdy se za mne suplovalo, jsem obdržela ihned po návratu do práce vytýkací dopis, který mohu doložit, ale hlavním tématem bylo, že jsem nedodržela učební plán v některých třídách a jsem oproti němu o určitou dobu zpožděna, čímž ohrožuji naplnění ŠVP a ohrožuji úspěšné přijetí žáků devátých ročníků na SŠ. Učím 25 let , moje aprobace je matematika a geografie.Mnoho let opakovaně připravuji žáky na přijímací řízení a nikdy jsem s tím neměla problémy.O žádné výrazné zpoždění nešlo, vše jsem měla pod kontrolou, suplování jsem z domu chystala, i když jsem byla nemocná, možná jej někteří kolegové nezvládali.
    Měla jsem se rozhodnout odejít už tehdy. Místo toho jsem rezignovala a trápila se dál.
    Mám v kabinetu dva kolegy- muž a žena, kolem 40 let, kteří mají o sobě velmi vysoké mínění. A tito se zřejmě rozhodli, nevím z jakého důvodu, asi vycítili moje slabé místo, že mi znepříjemní další život. V letošním školním roce mně začali slovně urážet, podkopávat moji autoritu, zesměšňovali každé moje sdělení a znepříjemňovali mi život za zdmi kabinetu. Byly to i časté posměšky na můj věk, bohužel pro ženu nepříliš lehký, tedy menopauza. Jestli prý budou taky tak protivní, až jim bude padesát. Že prý funím a mám nepříjemný výraz, kdo se má na mne dívat.Že nemám dobrou karmu a šířím kolem sebe negativní vibrace a musela jsem v minulém životě spáchat něco nepříjemného. Posměšky, že neumím lyžovat, když na to přišla řeč měla bych lépe ovládat PC a to se také týkalo narážek na další kolegyně, sotva se za nimi zavřely dveře. A nebyly to slušné výrazy. A to ani na žáky, běžně poznámky na sexuální orientaci nebo co zjistili o dětech na fcb. Zařekla jsem se, že se obrním a nebudu s nimi vůbec komunikovat. Přitom než tohle začalo, jsme se bavili bez problémů celkem o všem, o soukromí, o zájmech, o partnerech atd. I já vím informace, které jim právě nelichotí, ale nikdy jsem je nezneužívala. Společně jsme i pomlouvali vedení, jak už to tak bývá, ale to jsem se nechala vlákat do pasti, protože na mne donášeli.Také se mi začaly ztrácet v kabinetu věci a nyní i peníze. Naposledy 500 Kč. Objevila se také nová tvář psychického teroru:“ Pavlo, kdys byla naposledy šťastná?,“ Pavlo, proč máš děti? apod. Ona kolegyně děti nemá a nechce mít a já to respektuji jako každého volbu. Respektovala jsem toho v kabinetě za společných osm let opravdu mnoho.Oni zmiňovaní kolegové jsou bývalí partneři a jejich hádky, o kterých ví celá škola , jsou příslovečné. Řvou na sebe a nadávají si tak sprostě, že vždycky opustím kabinet. Někdy to pomine rychle. Záminky jsou různé. Trpěla jsem to, ale nyní se spojili proti mně. Můj parfém smrdí, zalila jsem si vodou z konvice a nezeptala se. Přinesla jsem si tedy konvici vlastní. Nemůžu si nic nikam odložit, aby jim to nevadilo. Vadí otevřené okno, zavřené okno, průvan , horko. Všemu se přizpůsobuji. Mám nejméně skříní na věci, nemám zamykatelný prostor.
    Některé starší kolegyně se k nám do kabinetu bojí chodit, protože je to jako vejít na minové pole. Žádná si ale nestěžovala, že ji některý z nich vyhodil, když se o něčem přišli poradit nebo něco řešit.Mnohokrát jsem toho byla svědkem a bylo mi jich líto, ale mě se na poradách taky nikdo nezastal. když jsem se na něco zeptala s byla následně peskována. U nás na škole si nikdo nestěžuje.
    Já ale musím. A udělala jsem tu nejhorší věc, dnes jsem se nechala vyprovokovat. Kolega si po příchodu z hodiny začal stěžovat a nadávat, tak jsem se ohradila. Jeho nadávání je prý normální a to moje se nedá vydržet a opět: Pavlo, kdy jsi byla naposledy šťastná?“, rozesmátá kolegyně na to. Neodpovídám. Otázka následuje znovu, velmi hlasitě.Odcházím do hodiny, nervy napjaté a odpovídám, že po tom jí nic není. Zaslechnu znovu:“ Neodpověděla jsi, kdy jsi byla naposledy šťastná, měla bys s tím něco dělat“. Vracím se několik kroků a odpovídám, že k tomu, abych byla šťastná se nemusím zhulená řechtat na celé kolo.Narážím na to, že kolegyně často kouří marihuanu a nijak se tím netají. Odpovídá: “ Čubko“. Vracím se velmi rychlým krokem k ní, chytám ji za obě paže a křičím: “ Kdo si myslíš , že jsi?“ Odcházím do hodiny. Z vedlejšího kabinetu vychází zástupkyně a slyší jak kolegyně křičí: “ Opravdu, bys se sebou něco měla dělat“. Ani nevím, co jí odpovídám. Jsme oprávněně napomenuty, že máme jít příkladem žákům.Jsem vtažena do kabinetu zástupkyně, třesu se, slzy mi tečou, ptám se, zda ví, co se za zdí už dlouhodobě děje. Neví. Ani ty hádky těch dvou bývalých neslyší? Ne. Já na to, že musí, protože to ví všichni. Odcházím. Ani nevím, jak odučím další dvě hodiny. Následuje oběd. Volná hodina. Vezmu z kabinetu haldu papírů a jdu třídit do sborovny. Po cestě míjím otevřené dveře do ředitelny a vidím, že kolegyně z kabinetu žaluje. Očekávám předvolání na kobereček.Nic.Následuje dozor v šatně.Poté ,chtě nechtě musím do kabinetu, tam sedí kolegyně s vážnou tváří a oznamuje mi, jestli jsem si vědoma, že jsem ji napadla , že to bude řešit. Ví, že odcházím ze školy a takhle si prý žádnou práci nenajdu, o to ona už se postará.Půjde za starostou městské části, prý je to její příbuzný. A já vidím, že se usmívá.
    Co byste mi poradili.Mám si vzít právníka? Nebo stačí, že stejně za 3 měsíce odcházím, dohoda je podepsaná, ukončení k 30.6., samozřejmě na můj popud, tedy bez odstupného a ta nejhorší varianta na ÚP- 45% z čistého výdělku. Můžou mě trestně stíhat za napadení? Policie tam nebyla.Držela jsem ji za paže,ani otisky tam neměla.Může být pro mne polehčující okolnost, že mne dlouhodobě psychicky deptali a provokovali? Jsem z toho nešťastná, jak to všechno dopadlo, učila jsem 25 let, vydala ze sebe všechno a odejdu s ostudou. Manžel z toho také není nadšený, o škole nechce už nic slyšet a prý jak mi má pomoci. Nabízel mi krizové centrum.????
    Asi půjdu od pondělí na PN, ale nebudu mít tím pádem letos odpracováno ani těch 60 dní jako nárok na dovolenou, měli mi ji proplatit po skončení poměru..Bojím se jít na pracoviště i pro věci. Úplně mě to semlelo. Momentálně jsem na Lexaurinu, ale vůbec mi nepomáhá, místo, aby mě uklidnil, tak mě vybudil. A nespím vůbec. Mám Crohnovu chorobu, jsem na biologické léčbě, na kterou jsem při poslední dávce nereagovala dobře, měla jsem velké bolesti a chodila do práce, možná jsem i funěla.
    Co si o tom myslíte?Jednalo se o mobbing? Můžu se něčeho domoci, když jsem nakonec reagovala neadekvátně.?p
    Pavla

  • Pavel Beno 01.04.2019 Odpovědět

    Smutný příběh … o (duševním) „stavu“ 2 kolegů, tedy kolegyně a kolegy příp. vaší školy… Při diagnostice míry tzv. „vztahové patologie“ – kam počítám samozřejmě i mobbing a šikanu – vyžaduji obvykle odpovědi na sadu otázek, které Vám mohu poslat, ale nejraději kladu tyto otázky zaměstnancům, kteří se cítí být poškozeni při osobním setkání v našem videointerview. A to, co přitom zjistíme pak tvoří základ případné spolupráce či konfrontace se státními kontrolními orgány, na které by jste se měla obrátit (inspektorát práce a školní inspekce vašeho regionu)…

    S pozdravem
    P. Beňo

Napsat komentář: Pavel Beno Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *