Konference o psychickém nátlaku a násilí … (Praha, 7.12. 2016) – lidé, myšlenky a názory „kolem konference …“

 Možnost spolupráce s jedním odborovým svazem?

Za přinejmenším pozoruhodnou považuji reakci na můj příspěvek  v této diskusi, kterým jsem – možná poněkud podrážděně – reagoval na absenci zástupců odborů na naší konferenci (viz datum 23.11. 2016).

Krátce na to jsem obdržel následující text:

“ … Dovolte, abych Vás ujistila, že problematice násilí, se v našem svazu věnujeme dlouhodobě. Ostatně při řešení násilí na pražské záchrance jsme se setkali. Souhlasím s Vámi, že se případy šikany, mobbingu a bossingu stávají stále více aktuálními a je potřeba problémy intenzivně řešit. Vzhledem k tomu, že výstupy z vaší konference budou jistě velmi zajímavé a vaše organizace se věnuje, stejně jako odbory, násilí v práci dlouhodobě, dovoluji si Vám navrhnout, že bychom se mohli setkat osobně a projednat možné formy spolupráce. Přeji úspěšnou konferenci a těším se na osobní setkání.  V úctě  Bc. Dagmar Žitníková, předsedkyně, Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR, Koněvova 54/1107, 130 00 Praha 3.

Ještě tentýž den (23.11.2016) jsem odpověděl:

“ Vřelé díky, paní předsedkyně … za rychlou a pozitivní reakci. Kdysi velmi a velmi dávno (2005?) jsme – díky vstřícnému postoji paní Dany Machátové – měli „veřejné slyšení“ přímo v jedné zasedačce ČMKOSu v Praze 3. V takovém duchu se pak – v těsné spolupráci s Jihočeským KROSem – podařilo uspořádat slyšení o šikaně v práci v Českých Budějovicích. Toho se myslím tenkrát zúčastnil i p. Dobšík ze školských odborů. Tam se ostatně již tenkrát mluvilo o šikaně zaměstnanců na SPŠ strojní Na Třebešíně v Praze 10 …   Nyní mám velmi intenzivní pocit, že bychom se k této formě „zcitlivění“ k tématu, osvěty či dokonce prevence v této oblasti měli vrátit. Mimo jiné také proto, že evidujeme nejméně 2 případy z praxe, kdy se odborové organizace či dokonce příslušný odborový svaz k otázce psychického násilí na pracovišti zachoval velmi laxně, to přinejmenším. Velmi rádi proto přijmeme Vaše pozvání k osobnímu setkání. S pozdravem,  PhDr. Pavel Beňo, Práce & vztahy, Tel. 222100440 nebo 602349848.“

Přihlášeným i potencionálním účastníkům konference jsme v minulosti  rozeslali následující text:

Vážené dámy, vážení pánové,
nemějte mi to prosím za zlé, ale termín naší konference se kvapem
blíží (viz přílohy) a tak si Vám touto cestou dovoluji nabídnout – ať
již se tohoto našeho setkání zúčastníte či nikoli – možnost, jak se do
našeho setkání a dění kolem něj zapojit.

Možná poněkud troufale si v takovém kontextu dovolím zaměřit Vaši
pozornost na níže uvedený text a požádat Vás o jeho krátké
okomentování či zhodnocení. Tento text i s Vaším komentářem pak může
být (ale podle Vašeho přání také nemusí!) zveřejněn na webových
stránkách www.praceavztahy.cz a příp. i na www.anti-mobbing-forum.cz
pod názvem „Myšlenky a názory kolem konference“…

 

A zde je text k Vašemu posouzení a okomentování:

5.12.2016

„S prohlášením se naprosto ztotožňuji. Je velice důležité nepolevit v započaté práci a neustále vyvíjet větší tlak jednak na osvětu „Slušné práce“, ale také na vládní činitele s cílem podpory v legislativě. Jsem přesvědčena, že drtivá většina zaměstnanců firem neví jakým způsobem se bránit proti šikaně. Nemá tušení  a bojí se následků ztráty zaměstnáni a následně tíživé životní situaci vzniklé touto ztrátou. Dovolím si toto tvrdit, jelikož jsem na téma „Důstojná práce očima zaměstnanců společností a firem působících v ČR“ zpracovala Bc práci.
Mým výzkumem /dotazníkové šetření/ bylo zjištěno, že zaměstnanci nemají na pracovišti možnosti osobního a kariérního růstu, není podporováno jejich vzdělávání. Nejsou spokojeni s možností otevřeně vyjadřovat své názory, včetně možné kritiky, nemají příležitost být kreativní, přicházet s vlastními nápady.  Většina respondentů uváděla, že dialog s nadřízeným možný je, avšak rozdíl mezi těmi, kteří možnost dialogu s vedením mají, a těmi, kteří jej naopak nemají, nebyl příliš velký. Největší možnosti při zlepšování této situace mají zaměstnavatelé, částečně zaměstnanci. Je důležité, aby zaměstnanci znali svá práva a trvali na jejich dodržování. Zaměstnavatelé by měli být dobře obeznámeni s tím, jaké kroky učinit k vytvoření podmínek pro důstojnou práci. Hlavním zájmem by mělo být vytváření firemní kultury respektující principy důstojné práce. Děkuji uctivě za možnost se vyjádřit k dané problematice. S úctou Jana Čepková. „

“ Práce má v našem životě nezastupitelné místo a je také úzce spojena
s kvalitou naší existence.
Není proto divu, že se také v kontextu aktuálního vývoje společnosti
stále objevují pokusy „polidštit její tvář“.- Poctivost, odpovědnost,
férovost, slušnost, etika, důstojnost, svoboda… – to všechno jsou
pojmy, které se v posledních letech hojně objevují v kontextu – či
dokonce v přímé kombinaci – s pojmem „práce“.
Velmi často se však zapomíná na to, že každá z výše uvedených
vlastností a charakteristik, po kterých v práci tolik voláme, ztrácí
svůj význam tam, kde se na pracovišti objevuje nátlak či násilí – a
zejména to psychické – které potom vede k tzv. distresu (destruktivní
forma stresu) a psychické či zdravotní újmě participujících
spolupracovníků.

Připravovaná konference v Praze, dne 7.12. 2016, je reakcí na tuto
skutečnost a naším cílem je také „zcitlivět“ (senzitivizovat) odbornou
i laickou veřejnosti k problematice psychického nátlaku a násilí v
práci či ve společnosti.

Názory účastníků konference – ale nejenom jich – k výše uvedenému
tématu a k tomuto krátkému textu chceme zformulovat do tiskové zprávy
nebo samostatného „Deklarace“. Proto Vám budeme velmi vděční za
zaslání Vašeho názoru, stanoviska či jakéhokoli sdělení k této
problematice, za které si Vám dovolujeme poděkovat předem.“

Děkuji a zůstávám
s pozdravem
PhDr. Pavel Beňo, Práce & vztahy
(za celý realizační tým)

A zde jsou reakce některých z nich:

30.11. 2016

„… K úpravě textu zveřejněného na stránkách by jsme navrhly s kolegyní – MUDr. Lipšovou – následují:
V poslední větě vypustit „zcitlivět“, uvozovky na konci věty a slovo TAKÉ, nové znění věty – Připravovaná konference (7.12. 2016, viz info na www.praceavztahy.cz) je reakcí na tuto skutečnost a naším cílem je přispět k větší citlivosti odborné i laické veřejnosti k problematice psychického nátlaku a násilí v práci či ve společnosti. S pozdravem a přáním příjemného dne, Katka Janošová“.

29.11. 2016

“ … tak jsem se dostala i na web anti-mobbing-art.eu.  A moc mě zaujalo, co jsem tam viděla. Ty obrázky zrcadlily moje pocity. Manažerka roku v sociálních službách….to bylo přesně to, co jsem zažila já. Lidé věří líbivým kabátkům a myslím, že snad ani nechtějí slyšet pravdu. Raději věří iluzím. Byla jsem stejná. Věřila jsem na dobročinnost, věřila jsem všem těm velmi šikovně propracovaným marketingovým trikům, nechala jsem se dojímat, manipulovat, jako všichni. Sypala jsem do kasiček v naivní víře, že pomáhám. Když jsem se dívala na dobročinné koncerty v televizi, ronila jsem slzy jako dítě a měla pocit, že se musím na té dobré věci podílet. Myslela jsem, že je to tak správně. Dnes, když už vím, jak je všechno jinak, než se to neznalému jeví, tak cítím znechucení, hořkost a odpor. Nemohu se na takové věci ani dívat, ani je poslouchat. To jsou ty přesahy. Když pak dojde na tady ta období kolem Vánoc, je to pro mě obzvlášť těžké . Kdyby člověk radši nevěděl. Je možné, že jsou organizace, kde je to jinak, ale tam, kde jsem byla já…raději nevzpomínat… Proto také jsem se od nich vědomě odsekla. Všichni, kdo tam jsou, se tak či onak na tom špatném, co se dělo, podíleli, třeba jen tím, že mlčeli. Stýkám se jen s lidmi, kteří tam odtud odešli.

To, že oponentka vnímala obrazy rušivě, je její problém. Myslím, že nikdy nezažila šikanu. Proto si myslím, že nepochopila a nedocenila to, co ti lidé svými obrazy sdělovali. Mně naopak všechny ty kresby nesmírně pomohly, věděla jsem, že v tom nejsem sama. Ty obrázky vyjadřovaly přesně všechny moje pocity. Názor oponentky je názor jednoho člověka. Mně názornost vyhovovala (říkám si, jak by asi celou záležitost vnímal geniální pedagog Jan Amos Komenský – co myslíte?). Navíc i komisi u bakalářské zkoušky se moje práce líbila a doktorka Vaňková, která na VŠ přednášela právo a byla členkou zkušební komise, mě požádala, zda bych jí bakalářku nevěnovala, že by ji chtěla používat při výuce. Ji naopak ty obrázky zaujaly. Zkrátka každý jsme nějaký, každému se líbí něco jiného, každého osloví něco jiného a každý máme právo na svůj názor. Oponentka jen vyjádřila svůj pohled na věc a já její názor plně respektuji.

Víte, zamezit šikaně, vymýtit ji, zbavit se jí, to je záležitost vzdělávání a výchovy. Aby se něco změnilo teď hned – to by se musely všechny ty „skořápkové instituce“ úplně zrušit a postavit od základů nové, s jinými lidmi a to se stejně nestane, to je utopie. Takže zbývá zase „jen“ vzdělávání a výchova a osvěta a bude trvat hodně dlouho, než se věci dají do pohybu tím správným směrem. Mohu Vám garantovat – máte o práci postaráno na hodně dlouho, protože to, jak je společnost uspořádaná, jak funguje a jak je nastavená, to není úplně v pořádku. Je mně to moc líto, ale změnit to neumím. Na to jsou moje ruce hodně krátké. A i proto jsem ráda a vděčná za to, že jste a snažíte se na ty negativní projevy upozorňovat, mluvit o nich a společnost motivovat ke změně v myšlení, nastavení, v přístupu k šikaně.“ (Autorka tohoto příspěvku si přeje zůstat v anonymitě.)

26.11. 20016

„Mobbing a sport :  Můj příspěvek by se mohl nazvat tak trochu sportovní. Třeba bude leckdo udiven. Vidím 2 důvody. Jednak jsem sám sportovec a snažím se aktivně hýbat každý den. Přínos vidím v kondici a ve zdraví obecně a pak také v přílivu dostatečné hrdosti na sebe sama, a tak mě ani nenapadne, že bych se měl někomu v pracovní skupině posmívat, ironizovat ho a dokonce snižovat jeho důstojnost. Jako psycholog navíc používám vhodné komunikační postupy, abych se toho nejen vyvaroval, ale abych jiným lidem dodal jim leckdy chybějící sebeúctu. Lidé se poté chovají vstřícněji, otevřeněji a jsou aktivnější a odpovědnější. Druhak mám názor, že mobbing v práci občas trochu připomíná sportovní arénu. Mám na mysli občasné používání neférových až podpásových prvků. Mají několik podob. Jak člověk uvažuje? Když nemohu dosáhnout žádoucího výsledku, ať jsem si ho jako pracovník vytyčil sám a/nebo mi byl vedoucím stanoven, hledám cestičku ke zkrácení, ulití a obejití. Tím se postupně dostávám na sejití z cesty, což se sice běžně děje, ale ne vždy to vystupuje jako záporné. V horší variantě si vyhlédnu někoho, koho lze určitým způsobem poškodit tak, abych já vynikl. Ať již přímo v pracovní položce nebo v oblasti sebevědomí. Možností se nabízí vícero. Kritika jeho vnějšího vzhledu, jeho zvyků, chování jako celku, způsobu plnění úkolů a řešení problémů, případně si přisvojím výsledky jeho práce. A samozřejmě právě jako ve sportu se dopustím nečestné hry a klidně i fauluji tak, že tělesně zasáhnu. Konečně již i malincí fotbalisté k tomu jsou leckdy rodiči i trenéry vedeni. Podraz ho, ať ti neuteče a nedá gól! Jenže na hřišti je vždy publikum a především rozhodčí, což v práci mnohdy chybí, zejména právě sudí a řešitel. On by snad i byl, ale na rozdíl od sportoviště si myslí, že řešit problémy uvedeného rázu nemusí. A to je velká chyba. Myslím, že by si vedoucí pracovníci v mnohem větší míře měli uvědomovat, jaké je jejich poslání a místo v celkovém pracovním procesu. Za stav ve své působnosti jsou placeni, nezřídka velmi dobře. Třeba jim bude stačit, aby se častěji dívali na sportovní přenosy a drobet přemýšleli.  Ota Patočka

“ … text prohlášení je z mého pohledu plně výstižný.  Marie Novotná“

24.11.2016

“ … děkuji za zprávu o konání akce, účast mi však s ohledem na jiný plán zřejmě nevyjde. Jde ale o téma potřebné a navíc se s ním občas setkám, byť ne přímo, ale se zpožděním u části klientů. Pokud by bylo možné, rád bych se seznámil s průběhem a s výsledky, abych měl další info a inspiraci. To je možné? A jestli mi zbude trochu času, možná bych aspoň na dálku drobet přispěl, když to bylo ve výzvě / viz mail /. Přeji mnoho úspěchů v nesnadné práci. Budu čekat na reakci. Pěkný den. S pozdravem O. Patočka“

„Text, i ve své zjednodušující zkratce obsahuje důležité konstatování. Snad bych jenom „ztrácí svůj význam“ nahradil formulací „ztrácí důvěryhodnost a přesvědčivost“. Myslím, že uvedené pojmy a charakteristiky mají svůj význam vždy. Pokud by text měl být apelem, doplnil bych ještě:
Proto je nutné vedle řešení konkrétních případů působit především preventivně. Nejen vytvářením lidsky důstojné atmosféry, ale zejména transparentní firemní kultury. Řešením je rovněž postupné vytváření „samočistících“ mechanizmů ve formě organizačních postupů pro reagování manažerů a celých týmů na projevy násilí, včetně psychického. Inspiraci lze hledat ve společensky zodpovědných organizacích (CSR), které se postupně vytváří.   PhDr. et Mgr. Štefan Medzihorský,
Vysoká škola aplikované psychologie, s.r.o.,  411 55  Terezín, Akademická 409.“

 „Něco málo z mých myšlenek:  1) Já patřím k lidem, u kterých je mzda odměnou, říkám, že nepotřebuji být chválena.Ale jsou lidi, pro které je mzda zdrojem obživy. Peníze jim tzv. moc neříkají. Poděkování za dobře vykonanou práci je pochvala. Pokud tyto citlivé i opravdu výkonné zaměstnance, přinášející do firmy další pracovní místa a technologie, nikdy šéf nepochválí, přesvědčuje okolí i je, že vlastně vůbec nejsou tak dobří (svým způsobem se jich asi bojí), tak je to může zničit natolik, že si přestanou věřit… 2) Nedávno jsme přijali novou kolegyni, vdechla nám „robotům“ radost z maličkostí. Zapamatování si pracovních věcí, je pro ni trochu obtížnější, stresuje ji pracovat s lidmi, co pod dlouhé praxi sypou informace z rukávu. Požádala jsem kolegyni, aby jí trochu pomohla. Dnes ráno jsem ji ujistila, že je v pořádku, když jako nová neví…Výkonnější lidi najdeme určitě, ale lidštější již obtížněji.

 Výše uvedeným jsem chtěla říct, že bychom se nad šikanou měli každý z nás někdy zamyslet. Kdyby např. na středních školách, VŠ, studenti prošli seminářem na toto téma, tak by to asi nikomu v dnešní době nebylo na škodu.  (Mně by to do života bylo pomohlo.) Pokud se nad Vašim prohlášením pozastavíme, zamyslíme, tak je to úžasná věc… Eva P.“

23.11. 2016

Na adresu p. Josefa Středuly předsedy odborů (ČMKOS) jsme odeslali následující e-mali: “ Vážený pane předsedo, byli jsme potěšeni zájmem o účast na naší konferenci o psychickém nátlaku a násilí v práci (Praha, 7.12.2016), který projevili dva Vaši spolupracovníci. Spatřovali jsme v tom „blýskání se na lepší časy“ v ochraně odborářů, a nejenom jich, oproti minulým časům a díky Vám za případnou osobní iniciativu, která přitom mohla být vyvinuta i z Vaší strany. Nyní je však situace taková, že se původní zájemci z ČMKOSu pro jiné povinnosti z tohoto setkání omluvili a není nám známo, že by za ně Vaše organizace vyslala nějakou náhradu. My se však stále domníváme, že této problematice by měla být věnována v odborech větší pozornost … Pavel Beňo“

„… Dovolil bych si ještě navrhnout krátké doplnění části textu:
Velmi často se však zapomíná na to, že každá z výše uvedených vlastností a charakteristik, po kterých v práci tolik voláme, ztrácí svůj význam tam, kde se na pracovišti objevuje nátlak či násilí – a zejména to psychické – které potom vede k tzv. distresu (destruktivní forma stresu) a psychické či zdravotní újmě participujících spolupracovníků, zahrnující i vytváření otrávené až toxické atmosféry na pracovišti.  Velmi se těším na setkání s lidmi, jejichž práce v této oblasti si osobně nesmírně vážím. Mgr. Jaromír Ďuriš, akademický pracovník.“

22.11. 2016

„… souhlasím, myslím si že se v souvislosti s těmito pojmi zapomíná zdůrazňovat myšlenkový pochod v každém z nás který provádí autoregulaci v tom dobrém slova smyslu a to je „čisté svědomí“ ! Těším se na konferenci – Ing. Ouhrabka Ladislav“

“ … obracím se na Vás jménem Komory právní odpovědnosti, z.ú. v návaznosti na Vaši pozvánku na konferenci Psychosociální stres – psychický nátlak a násilí jako projev vztahové (ne)kultury, svoji účast potvrzuji a přihlášku zasílám v příloze. V této souvislosti si dovoluji níže shrnout stručný komentář k Vámi uvedenému textu.
Komora právní odpovědnosti (dále jako „KPO“) je zapsaným ústavem, který vznikl za účelem podpory rozvoje právního vědomí ve společnosti. V rámci své činnosti rovněž KPO upozorňuje na aktuální právní problémy a protože si KPO uvědomuje závažnost tématu psychického nátlaku a šikany na pracovišti, zaměřila řadu svých školících programů, které jsou určeny zaměstnavatelů, zaměstnancům i široké veřejnosti, právě tématu šikany na pracovišti. 
S uveřejněním komentáře spolu s uvedením názvu Komory právní odpovědnosti, z.ú. na webových stránkách souhlasím. Pro bližší představení KPO Vám v příloze zasíláme rovněž krátkou prezentaci KPO a její činnosti (kpoprezentace).

Ve své praxi se dlouhodobě věnuji  právnímu poradenství v  oblasti pracovního práva a zejména problematice šikany na  pracovišti. Jedná se o stále aktuálnější téma, neboť  zaměstnanců, kteří se s nátlakem a šikanou na pracovišti  setkali, přibývá. Na druhé straně shledávám pozitivním, že toto téma je v hojné míře diskutováno ze strany odborné veřejnosti, ale také že se o tomto problému stále častěji  dozvídá široká veřejnost z hromadných sdělovacích,  což přirozeně rozšiřuje povědomí o tomto tématu ve společnosti.

V případě jakýchkoliv dotazů či připomínek jsem Vám kdykoliv plně k dispozici.  S pozdravem, Alice Kubíčková / Veronika Patáková,  Komora právní odpovědnosti, z.ú., + LP Legal, advokátní kancelář s.r.o.“

“ Za mne text prohlášení je OK. Přeji pěkný den. S pozdravem  Tomáš Vašina,  Ombudsman pracovněprávních vztahů“

“ S níže uvedeným textem plně souzním. Líbilo by se mi doplnit jednu věc a sice, že cílem našich/vašich aktivit je i kultivace přístupu a povzbuzení managementu k pozitivnímu a etickému řešení „násilných“ projevů chování v práci a ochota poskytnout opěrné poradenské body při řešení problematických situací (poradenství pro manažery). S pozdravem, Monika Čížková“

“ Můj komentář k textu pro média – nevím, jakých médií se bude týkat, ale připadá mi důležité tomu jazyk přizpůsobit. Je to hezky napsané a s obsahem nemám problém se ztotožnit. Jazyk prvního odstavce je hodně vzletný, nevím jestli pro každého čtenáře chytlavý. Navrhuji vynechat druhou větu. Obsah to významně neovlivní. Je to jen můj skromný návrh. Děkuji, že připomínáte, že se konference blíží. Přeji hezký den   H. Šašková“

“ Jsem akreditovaná mediátorka Asociace mediátorů ČR a také lektorka – vedu výcviky v mediaci. Pracovní oblast je pro mediátora obvykle těžko dostupná, pracovních kauz za desetiletou bohatou praxi mám poměrně málo. Nicméně v poslední době se mi ve výcviku objevili účastníci, kteří se chtěli na pracovní oblast zaměřit. Byli to lidé, které vyslal zaměstnavatel, aby se tuto metodu řešení konfliktů naučili a mohli jí používat v práci. Jednalo se vždy o zahraniční firmy a o řetězce prodejen, kanceláří atd. Tito účastníci nám řekli, že pro firmu je drahé, aby se rozpadl kolektiv třeba deseti pracovníků ve městě, kde je firma jinak dobře zavedená. Je obtížné znovu doplnit kolektiv, najít a zaučit nové lidi tak, aby kolektiv pracoval podle představ vedení firmy. Vedení zahraničních firem má ty zkušenosti, že vyškolení pracovníka a jeho začlenění do kolektivu, je drahé – časově i finančně a také nejisté. Že je vyjde vždycky levněji prevence, než eskalace problémů, spojené se zdravotními problémy a s dlouhou nepřítomností na pracovišti a případně následným odchodem jednoho či více lidí. Také negativní reklama, která se při eskalaci problémů může dostat na veřejnost je pro firmy velmi nepříjemná. Zahraniční firmy jsou v domácím prostředí zvyklé na institut mediace, je tam využíván a znají jeho přednosti. Účastníci výcviku mediace – z těchto firem – oceňují lidský rozměr této metody, kde si aktéři sami vyjasní, kde a jak mohou spolupracovat, uvědomí si svoje možnosti i limity. Vysvětlí si to, co je pro ně do té doby nepochopitelné a zraňující a nastaví si pravidla, podle kterých budou na pracovišti působit. (Jedná se i o jednoduché věci – otvírání oken, delegování práce, nejasnosti v popisu práce, pomlouvání, – to všechno vede k nespokojenosti na pracovišti a pokud se tyto „drobnosti“ neotevřou a nevyřeší, pak může docházet k tvrdým atakům, nervovým zhroucením, podáváním žalob atd.). Zdravím a těším se Bc.Jitka Řezaninová“

“ … s velkým politováním tímto omlouvám neúčast p. JUDr. Víta Samka, místopředsedy ČMKOS a mou – JUDr, Eva Dandová
z důvodu že ve stejné době se uskuteční v rámci dialogu sociálních partnerů na celostátní úrovni konference „Trh práce“, na které je naše účast nezbytná.  děkuji za pochopení se srdečným pozdravem, dr. Dandová“

20. 11. 2016

„Dobry den, zjistila jsem, ze nemohu nakonec prijit. Napadlo me, protoze mam o obsah zajem, zda nebudete program nahravat na video. Zaplatila bych za zaznam jako za vstup nebo jak zvazite cenu. Dejte mi vedet. Preji pekny den!  Eva Mohauptova“ 

Měl-li bych k tématu něco říci, pak poněkud odbočím: Do destruktivní formy stresu jsme (všichni) tlačeni atmosférou ve společnosti. Ekonomika, ekonomika a zase ekonomika, z které především pramení nemravné způsoby zaměstnavatelů, ekonomika často spojená s lumpy a křiváky – a radost z práce, neoddělitelně spojená se vztahy na pracovišti, je v háji. Takže důvody pokleslé, falešně a pokrytecky vyhlašované slušnosti a mravnosti je nutno vyhledat. Bojím se, že toto je nad síly skupiny slušných lidí, kteří 7. prosince přijdou. Jde o pokles mravnosti celé společnosti, kdy skutečné elity (až na vyjímky) se již odmítají exponovat. Obávám se, že přílišná globalizace neblahému trendu napomáhá. Jedinou cestou je výchova mladé generace a zaplať Pánbůh, že se o to pokoušíš.“  Jan Kolář st. „

„Děkuji za text, bohužel mám tento týden velký pracovní skluz, tak se k textu dostanu až příští týden. Děkuji za pochopení. Lucie Šídová“

19. 11. 2016

pozdravuji Vás a děkuji za laskavý materiál. Jsem 1 rok na PN z důvodu dlouhodobé šikany … a počátkem prosince mám opět nastoupit. Po roce hledání jiného uplatnění nemám nic hmatatelného v ruce. Očekávám, že z naprosto banálních důvodů dostanu dva vytýkací dopisy a kolem 1.2. 2017 bych mohl být zapsán do evidence uchazečů o zaměstnání na úřadu práce. V červnu 2017 bych měl ukončit studium práv, je to již má 4. VŠ – v dnešní době a podmínkách celkem zbytečná věc. V podstatě mě živí má paní, která nemá školu žádnou, ale je vedoucí ekonomického odboru. Zkoušel jsem se dostat i k paní primátorce … – vše bezvýsledně. Nikoho nezajímám, nejsem politicky zajímavý. Tak všechny mé snahy po účinné obraně jsou jen „štěkáním na měsíc“.  Taková je dnes doba a nikdo situaci nezmění.  Musím se snažit přežít, i existenčně. Jak mi radil jeden 90 letý odborník na pracovní konflikty – Ing.  N. – opusťte životní ideály, přizpůsobte se a snažte se přežít. Nezávislý a svobodný můžete zůstat jen ve svém skrytém vědomí …… Hezké dny, s přátelským pozdravem …“  – Anonymizováno autorem stránky.

“ … k textu mi chybí aspekt dopadu na organizaci, tedy že psychické násilí na pracovišti nevede jen k újmám na straně jednotlivce, ale v neposlední řadě k újmám na straně organizace, kde se toto děje: zvýšená nemocnost a absence v práci, vyšší fluktuace a tím zvýšení nákladů na personál (výběrová řízení, proces adaptace a zaškolení nového pracovníka, atd), z dlouhodobého hlediska snižování produktivity práce a devastace firemní kultury. Tedy psych. násilí nemá dopad pouze na jednotlivce, ale na organizaci jako celek a tím celou společnost (kromě nemateriálních ztrát způsobuje jednoznačně i ztráty ekonomické).       dr. Andrea Mládková“

“ … nemám námitek proti umístění na zveřejnění stránek. Další informace, příběhy lidí, kteří žijí v napjatých pracovních vztazích možná zašlu později, děkuji, J.Šebová Šafaříková“

18.11. 2016

„… s textem souhlasím a díky za něj, co bych doplnila nevím, když se zpětně otočím, mám pocit že za tím, že se psychopatům ve společnosti daří může
strach. Strach úředníků z politiků, učitelů z rodičů, strach o práci, tisíce strachů vedoucích k mlčení nebo ještě hůře spolupráci ve zlu. Ráda bych Vám nějak pomohla … přikládám 3 strany (grafiku) k tématu.  (3-grafikyslama)  Slávka.“

… „mentálně vyspělí zaměstnavatelé“ – tento pojem jsem začal sám používat – mají jako svůj cíl provozovat úspěšně svou firmu a k tomu je kvalitní a loajální zaměstnanec základním stavebním pilířem. Cílem takového zaměstnavatele je tedy vybudovat a udržet pevné jádro firmy, které bude pro společnost oporou, a zabezpečí její fungování na řadu let dopředu. Jen zaměstnavatelé, kteří mají jiný cíl (např. rychle vydělat peníze a zmizet), případně nemají psychické a/nebo sociální předpoklady pro to vést, řídit a motivovat své zaměstnance, se mohou uchylovat k jevům, které jsou nejen škodlivé, ale i právně postižitelné.  S pozdravem, Mgr. Miroslav Ort“

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *