Tzv. „mobbing-free“ filozofie: iluze a skutečnost …

V letním semestru 2016/2017 bude na soukromé Univerzitě Jana Amose Komenského  (UJAK) v Praze vyučován již 6. rokem studijní předmět Mobbing a bossing. V obou formách studia –  prezenční i kombinované – je zatím přihlášeno bezmála 200 studentů, takže se jistě máme na co těšit.

Rád bych se proto na chvíli zastavil u toho, o čem to letos bude …

Samotný název předmětu (Mobbing a bossing) – a to i navzdory tomu, že zůstáváme nejspíše stále jistým unikátem v Evropě či dokonce ve světě – se mi již zdá být překonán. Mnohem raději bych teď vyučoval předmět s názvem „Vztahová kultura“. Mobing i bossing – o tzv. šikaně ani nemluvě – jsou jenom symptomem toho, co se ve skutečnosti děje! Ať již ve společnosti nebo v hlavě jednotlivce! A nejčastěji obojí…

Právě proto se – a v letošním roce pak více než kdykoli předtím – budeme vracet k tématům „psychický nátlak“ a „psychické násilí“, jak jsme se to pokusili učinit na naší konferenci dne 7.12. 2016 v Praze. (Viz naší videodokumentaci  některých z českých  a také dvou zahraničních příspěvků.)

Tzv. „mobbing-free“ filozofie, se kterou se nyní můžeme setkat i v ČR na stránkách tzv. MobbingFree Institutu, považuji přinejmenším za poněkud nešťastnou, protože nerespektuje současný stav naší společnosti. – Rozpor mezi politickými a manažerskými elitami  a zbytkem společnosti, který osobně pociťuji jako narůstající problém.

Ale někteří politici na takovou ideologii nejspíše docela slyší. Jak by mohl nasvědčovat i příslib ministryně Marksové, která svoji vládní kariéru nejspíše chce završit tím, že navrhne vypracování „metodického pokynu“ o tom, jak mají zaměstnanci postupovat, když budou v práci šikanováni. (Za 17 milionů Kč?). Jak komické! Nyní, kdy jsme jako občané tak bídně chráněni ze strany státu před psychickým násilím, v práci i jinde

A v hlavě mi vrtá ještě jedna věc a rád bych o tom mluvil také se svými studenty. – Zda vyjádření jedné bývalé studentky UJAKu, kterými nás Radiožurnál bombardoval jeden – jinak celkem poklidný víkende v lednu t.r., o tom, že podle výzkumu jedné nejmenované univerzity je v ČR „šikanován každý čtvrtý obyvatel“ mám hodnotit jako poplašnou zprávu či pokus domoci se (další?) finanční podpory ze strany státu. Nebo dokonce obojí.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *